Kosmonaut z Čech

shadow

Jakmile se kolem nějaké knihy rozpoutá podezřele velký rozruch, bývá to většinou důvod prozkoumat, zda si daný titul takovou pozornost opravdu zaslouží. Nejinak je tomu s titulem Kosmonaut z Čech, kterého byly v poslední době plné sociální sítě. Otázkou však je, zda oprávněně.

Kosmonaut z Čech je literárním debutem „českého“ autora Jaroslava Kalfaře. Jestliže se pozastavujete nad tím, proč jsme označení českého uvedli v uvozovkách, když se podle jména jednoznačně jedná o českého autora, pak vězte, že toto dílo nevzniklo v naší zemi. Nám se do rukou dostává pouze překlad titulu Spaceman of Bohemia. Důvod je prostý, Jaroslav Kalfař žije od svého mládí v USA a právě zde začal literárně tvořit. Kosmonaut z Čech je tedy americkou knihou, která se odehrává v Čechách a do češtiny byla přeložena Veronikou Volhejnovou.

 

Román se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 2018, ale na mnoha místech se retrospektivně vrací do minulosti. Pokud byste podle názvu a obálky očekávali, že se před vás dostává kousek spadající do kategorie sci-fi, pak budete nejspíše zklamáni. Část děje se sice odehrává ve vesmíru, kde má hlavní hrdina, obyčejný, český člověk Jakub Procházka, nasbírat částečky oblaku Chopra, ale v žádném případě nejde o většinu knihy. Společníka na jeho vesmírné pouti mu dělá záhadný tvor Hanuš, který si libuje v konzumaci Nutelly. Bohužel těchto sci-fi prvků je v díle natolik málo, že milovníky sci-fi literatury neuspokojí. Spíše by se dalo říct, že se jedná o psychologický román, ale ani zde nemůžeme mluvit o jednoznačném označení. Pasáže, sahající do minulosti prolínají děj od samého začátku, stejně jako úvahy o vztahu Jakuba a jeho manželky Lenky. Zajímavým momentem je vstup jedné z postav, která je spjata s Jakubovým dětstvím, do děje odehrávajícího se v současnosti. I když se ve výsledku jedná o klíčový moment pro závěr knihy, neovlivní to celkové vyznění natolik, abyste si řekli, že na tohle jste celou dobu čekali. 

 

Ve výsledku se jedná o žánrový spletenec, který přesto ze začátku vypadá velmi nadějně. Hned na prvních stránkách se objevuje několik odkazů k naší minulosti, a je důležité si uvědomit, že autor popisuje událostí, které sledoval jen zpovzdálí, nemluvě o tom, že popisuje dobu, kterou si reálně díky svému roku narození nemůže pamatovat. Několik zajímavých odkazů se však po pár stránkách vytratí a zůstane nevyvážený děj. Určité pasáže dokáží zaujmout, jiné však máte sto chutí přeskočit a ve výsledku zjistíte, že jste knihu sice dočetli, ale není to dílo, které by ve vás zanechalo hlubší dojem. Možná se jen stačilo zaměřit na jeden styl a toho se držet, vytěžit maximum z míst, kde stoupá napětí a ne je jen urychlit na maximum. Na druhou stranu možná právě díky takovému stylovému mišmaši se dílo těší takovému zájmu. Mnohonásobně mu tak narůstá počet čtenářů, protože každý se snaží najít si v něm ten svůj oblíbený žánr. Pro mě je to kniha, ze které si odnáším několik zajímavých myšlenek, ale v konečném vyznění mi chybí celistvost děje.

 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Autor

Stanislava Otrubová
Stanislava Otrubová

Absolventka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, v současné době na mateřské dovolené, celoživotně poznamenaná závislostí na knihách.